7. 11. 2010

Konečně volnej


Já fouk z tvých něžných spárů, zpívá se v písni skupiny Vltava Konečně volnej. V dnešních časech mnoha změn se i v hudebním průmyslu odehrávají příběhy znovunabyté svobody. Odchod od velké společnosti zpět k nezávislosti ohlásil label, bez kterého by současný pop vypadal jinak: londýnští Mute Records.

Příběh Mute je spojený s nezávislou muzikou osmdesátých a devadesátých let. Daniel Miller, muž nerozlučně spjatý se svou značkou, objevil a nechal zdárně vyrůst dvě světové hvězdy: Depeche Mode a Nicka Cavea s jeho The Bad Seeds. Někdo by k nim přiřadil i Mobyho. Vedle nich tu našlo místo mnoho nezávislých muzikantů. Počátkem devadesátých let měli Mute tak stabilní pozici, že na čas otevřeli českou pobočku, jež byla zdárně řadu let spojkou s londýnskou vydavatelskou scénou. (Ani jsme si toho v té době patřičně necenili.)

V roce 2002 se Mute nechali „schramstnout“ velkými EMI – patrně kvůli globálnímu růstu svých největších hvězd. Po osmi letech se teď EMI s Millerem rozcházejí a dělí společnou domácnost. EMI si nechají Depeche Mode nebo třeba katalog kapely Kraftwerk, Miller se značkou Mute (a Nickem Cavem, Erasure či Liars) míří nazpátek do nezávislých vod.

Je to jeden z mnoha signálů, že zavedení hráči v profesionální hudbě se dnes vracejí na „nižší“ úroveň, protože se jim tak líp pracuje. Mnozí se teď ptají: osvědčí Miller ještě „čuch“ a vypátrá někoho zásadního, tak jako před lety? Přece jen začínal v roce 1978 a za půl roku oslaví šedesátiny. Ale co: průzkum říká, že svět nezávislé zábavy pro lidi kolem dvacítky řídí čtyřicátníci, tak to má Miller k dobru ještě dvacet let zkušenosti navrch!

Každopádně teď pro své hledání nového Cavea bude mít volnější ruce.

(LN. 4. 11.)

Žádné komentáře:

Okomentovat